POEZIE

DOTYK SRDCE

Někdo troubí.
Odhrnu oranžovou krásu a
nakloním se.

Pozdě. Nikoho nevidím. 

Zatáhnu.

Dotyk.
Ten známý dotyk na krku.
Na paži.
Na zádech. 

Otáčím se.
Nehty projíždím havraní vlasy.
Ty vlasy poznávám. 

Pssssst!

Mluvíme tělem.
Tak to mám nejradši. 

Objímáš mě.

Objímám tě. 

Je čas. 

Vlečka je ve skříni.

NOČNÍ DEN

Rozdílný.

Vřelý.
Divoký.
Na zemi 

stočený.

Svázaný.
Lehnout!
Tiše! 

Svíčka nevlaje
proti proudu.
Rozpouštím duši
v atmosféře
noční. 

S vlasyj(.J)deme si hrát.

EXTERNÍ EXTRÉM

Tak trochu extrém.

Po návratu od ní
cítím se nahá. 

I od něj.

Jak by ne? Ležíš mi
v žaludku.
To ty vždycky. 

Hlavou si promítám všechna slova.
Lepší mlčet! 

Mlč!

Mlč!

Mlč!
Děkuji. 

Odejdi.
Odcházím. 

Tma.

Slova vrací se mi do úst
vkládajíc se stroze
dovnitř. 

Do hloubky.

Do tepla.

Je čas jít.
Zatáhnu závěsy. 

Hlavně klid.
/Závěsy/