Z DENÍKU

                                                                   Děkuji. 

                                                            Za setkání duší.

                                                                Všech duší.

O to více těch spřízněných. 

Milujme se, jak nejvíce to jde. Láskou měníme sebe, čímž změníme i náš pohled na okolí.
Těším se na ty z v(V)ás, kteří ještě neotevřeli svá srdce, až tak učiní. Čekám na v(V)ás na břehu štěstí s otevřenou náručí. Hýčkejme se, smějme se vlastním chybám, tolerujme druhé a zbožňujme jinakost každého z nás.
Společně tvoříme celek, kterému nelze utéct.
                                                                 A to je moc dobře! 

Milá Z(z)emě, milí lidé, milá energie. Milá Karin. Dovolme si připustit, co cítíme. Dovolme si vzájemně růst. Přestaňme nosit masky říkajíc o nás to, co se zrovna hodí do otevřeného krámu. Buďme, jací jsme, ve své autentičnosti, s hrdostí se ptejme, poznávejme. Poznávejme sebe, lidi. Lásku. Poznávejme druhé a mluvme s nimi. Mluvme sami se sebou a ptejme se, poznejme, co nás děsí. Kudy jít dál. A proč vlastně ztrácíme čas něčím tak primitivním, jako je lež, když si přejeme pravdu. Proč se bojíme zodpovědnosti, když toužíme po objetí? Nepřestávejme hledat ve své duši klíč k sobě samým, k našemu lepšímu já. Měnit se. Co bylo, je už zapomenuto. Buďme teď. 

T A D Y. 
Spolu.
S P O L U. 

A tak nějak ruku v ruce s vlastním přesvědčím a hodnotami, vždy s láskou. K sobě. K okolí. Jenom tak lze vidět a cítit dobro, promítat dobro a brát si z života ten správný kus. Pracujme na sobě.
A    O N    či    O N A nás podpoří.

Přijdou.   Ve správný čas.    K nám.    Ke všem.                                                                 Do srdce.  

Vím, že se v našem životě mnohé změní. U muže spíše po narození (dcery?), u ženy hlavně při těhotenství. Je zvláštní, jak žena může cítit dopředu, že se blíží něco V E L K É H O.

Něco K R Á S N É H O,
co všem změní život. Hormony sehrávají svou roli už podstatně dříve. 

Před samotným začátkem. 

Nic se ale nestává jen tak, pamatujme. Naše tělo si uvědomuje, co intuice říká, jen si s tím zatím neumí poradit. Co je ovšem nepopsatelné - je právě pocit, který v sobě nosím. Vím, že až to nastane, bude to perfektní. Nepochybuji o tom. Láska bez pravidel. 
Bude to odraz naší duše - a že si dáme záležet! 

P.S. M I L U J E M E.

Děkuji za Tvůj čas. Věta, která nás nic nestojí, ale přesto ji neříkáme zase tak často. Přitom právě čas je tím nejcennějším darem, který můžeme od druhého dostat. Nikdo z nás neví, kolik času má pro jeden dosavadní život, stejně tak nevíme, kolik času máme jeden pro druhého. Žijme dneškem, snažme se zařazovat lidi, které milujeme, do každého dne, na kterém nám skutečně záleží. A když už nemáme tu možnost, napišme jim, připomeňme si vzájemně, že přes všechen shon, leckdy naprosto nepodstatný shon života, si dopřejeme pár minut na úsměv, pohlazení. Lásku. Myslím, že zrovna na dětech je vidět nejvíce, jak rostou. Každý promarněný den se nám vrátí ve formě facky na tvář, nebo-li zjistíme, že dítě je zase o den starší/moudřejší. Tak nějak napřed. A jednoho dne se může stát, že nám takhle proteče měsíc, rok. A zbude nám práce. A zdánlivý úspěch.

Láska je posvátným chrámem duše, starejme se tedy o ten chrám s láskou. Pokud chřadne, dává se velmi obtížně dohromady. Stojí to mnohonásobně více sil a času, přestože výsledek je nejasný. A co teprve, když se musí stavět zase od základů. Vidíte, není to škoda? Přitom pravidelným - naším - zájmem se dá předejít podobným - zbytečným - scénářům. Chraňme naše CH R Á M Y v souladu s naší duší a přesvědčením. Budujme. Pečujme. Ať se pod tou střechou vždycky sejdeme.

Všem nešťastným

Všem hledajícím

O D P U S Ť M E         si     p o v r ch n o s t, hledejme P R A V D U                                         v NÁS.

Vidím kolem sebe mnoho povrchních vztahů.
Máme o sobě zřejmě špatné mínění. Bez sebelásky potřebujeme druhé v domnění, že vyplní naše prázdné srdce. Sledujeme pak téměř každý "partnerův" krok, abychom v případě zrady dokázali včas rozpoznat pravdu, abychom snad nebyli před ostatními za hlupáky. Vysedáváme u sociálních sítí a skoro pod každou fotografií dáváme komentářem najevo, kdo k nám patří. Bojíme se zrady. Pod pokličkou žárlíme. Doufáme, že tento vztah už konečně vyjde. Snažíme se být aktivními jedinci pro druhého, a když to nevyjde, cítíme křivdu. Zlobíme se na sebe a ptáme se, kde jsme udělali chybu. Zahlcení neláskou k sobě si neumíme představit samotu. Ta nás ničí. Nechceme být půl roku sami, natož pak třeba pět let. Nechceme na to ani pomyslet...

P R O S Í M.

Věřme.

V sebe. Ve   S K U T E Č N O U   lásku.

NEPODMÍNĚNOU.

Mějme sami sebe rádi. Mějme o sobě dobré mínění. Jsme výjimečnými bytostmi této planety, jsme střípky v mozaice, patříme do ní. Buďme silní. Nebojme se samoty, překonejme vnitřní strach, který nás podvědomě ničí, ale jakmile nad ním vyhrajeme, schoulí se do klubíčka někde v ústraní.

Přejme nám skutečnou lásku, bez pravidel, bez podmínek, bez nedůvěry k sobě i druhým. Milujme se takoví, jací jsme. A nenechme si namluvit nic jiného. Někde na nás čeká spřízněná duše, ke které M Ů Ž E M E dojít. 

Věřme. Trpělivě. Milujme skutečně.

Držme se za ruce a líbejme druhého bez příčiny. Obejměme ho, podívejme se mu do očí a uvidíme v nich náš svět. Jsme J E D N A  D U Š E.
Jsme celek, který si pomáhá vzájemně růst. Neklesáme. Vytváříme si v našem domečku lásky harmonii, protože jsme si vědomi, že jakmile druhého sešlápneme, klesá i naše duše. A to je to důležité - jsme si vědomi. Nepotřebujeme druhého sledovat, omezovat, měnit, neboť cítíme, že jsme to M Y. Jsme propojeni. On/ona je součástí nás. Taková duše nemá potřebu odcházet.

Dovolme si počkat na spřízněnou duši. Kráčejme jí pomalu naproti. Začněme ovšem u sebe - mějme se rádi.

Buďme plni SKUTEČNÉ lásky.

P.S. Dovol si milovat. 

                  Spřízněnou duši.  

Krásný výhled z balkonu mě přímo vybízí k zamyšlení. Jsem tu jenom s ní. Dívá se na mě svýma tmavýma očima a já v nich spatřuji lásku. Skutečnou. Nedá se použít známe klišé o věrnosti, to zas tolik ne, ale její láska je upřímná. Pamatuji si doby, kdy jsem ještě poznávala život skrze vnější aspekty, neznajíc vlastního nitra, nezajímajíc se o hlubší poznání života skrze skutečnou a nepodmíněnou lásku.

Se svou rozpolcenou povahou jsem toužila zažít všechno, co si jen dokáži představit. Věděla jsem, že čas je drahocenný a nechtěla jsem se o něj dělit. S nikým. Ani se psem, natož pak s dítětem. Není jednoduché otevřít své srdce, něčemu či někomu, výborné ovšem je, že se o to ani nemusíme příliš snažit. Člověk vykročí z mnoha břehů, než pochopí, že musí plavat. Plavat s otevřenou náručí a vytrvalostí. A to jde jen někdy. Za jistých okolností. A proto každý partner nemůže být tím Broukem našeho nitra, však ani každý šálek čaje nechutná stejně. Natož pak kávy. A já děkuji, zrovna dnes, zrovna tak jako včera, a doufám, hluboce doufám, že zrovna tak tomu bude i zítra, za možnost nahlédnout blíže ke svému nitru. Otevřít se více sobě a naslouchat si. Vím, co cítím. Vím, kdy přijde správný čas. Otevírám náruč a čekám. A že vydržím čekat.  

/Skoro rok zpátky/

Tyto oči mě nenechají spát. Vím, cítím, že je pravý okamžik pro splynutí dvou duší, které se rozhodly společně tvořit nový, snad i lepší, svět. Svět, ve kterém se bude žít skvěle jejich dětem. A skvěle i jim samotným. Takový ten svět, o kterém si občas sníme. Zelené louky, dva pejsci, děti, úsměv, slzy štěstí, držení za ruce a nekonečná harmonie několika duší. Miluji ty okamžiky. Přesně vím, že to bude pořádná jízda, bude to stát za to! Stav mysli, který nekončí ráno po probuzení, stav mysli, jenž nás obklopuje stále dokola a my se cítíme jako "na tripu". Žádná nostalgie, pouze úžasná přítomnost. Duše spolu komunikují už i potichu. Netřeba slov. Víme. Vnímáme. Milujeme. Jsme. A jenom vyčkáváme na okamžik, který přijde za chvilku. Bude jemný, krásný a vstřícný, bude vůbec jeden z dalších mnoha láskyplných okamžiků, které nás navštíví na této cestě. A z takové cesty nechtějme dobrovolně odbočit. Byla by to škoda. Taková cesta je cílem sama o sobě. MilujME ji. HýčkejME ji. A hlavně nezapomínejme, kdo nás na této cestě doprovází.